Druhý kritický dopis Vltavanům
Vážený pane řediteli Hurníku,
Vážení pracovníci redakce vážné hudby.
Panu řediteli Hurníkovi děkuji za e-mailové odpovědi na můj obšírný dopis ze 16. 12. 2008. Pokud mé vyjádření o nedostatcích v programech Vaší redakce věci, resp. někomu z Vaší redakce prospělo či prospěje, nebyla má práce tak úplně marná. Avšak: měl jsem už rozepsaný 2. dopis, když mne pan ředitel Hurník 20. 1. zavolal a informoval o Bálkově distribuci mého 1. textu. Dva e-maily p. Hurníka, po nějakém čase jeho následující telefonát a pak zase ještě jeden e-mail mne svým obsahem a povahou zarazily: takovou bagatelizaci své práce jsem nečekal. Takhle reaguje ředitel stanice na dokumentované upozornění na rozsáhlé nedostatky pracoviště, za které je zodpovědný? A zač má mne? Svým přehlíživým způsobem mou práci znehodnotil, což mne uráží a celkově posouvá můj poměr k této záležitosti do jiných poloh.
Především jsem v textu Vašeho 1. dopisu z 17. 12. 2008 – pane řediteli Hurníku - užasl nad slovy „…mě mrzí občasný ironický tón, který bude mít na kolegy redaktory spíš ten efekt, že se "zašprajcují", místo, aby se hlouběji zamysleli nad tím, co nám sdělujete“. Svou námitkou proti mému „ironickému tónu“, který Vás mrzí (?), jste předvedl křiklavé nepochopení situace Vaší i mé. Jestliže se – nerad, spíš ze zoufalství, protože bych se raději věnoval zajímavějším věcem – a po letech odkladů vyjadřuji k dlouhodobým projevům neprofesionality a k elementárním chybách řady Vašich pracovníků, pak tím nefunguji jako nějaký státem placený laskavý psycholog či pedagog, který má za úkol vychovávat žactvo, připravovat je na příští profesi a přitom dbát o to, aby kritické výtky svou příkrostí žáky neodradily od jejich dalšího studia. Jako občan a muzikolog kritizuji státní zaměstnance v profesi, ke které mám blízko, a ti nemají právo se kvůli kritice – nota bene zaslané interně, ne do tisku! - urážet, „zašprajcovat se“, ti musí buď oprávněnost mé kritiky vyvrátit nebo své chyby pochopit, doznat a začít napravovat. A Vy sám jako vedoucí pracovník mi máte s příslušnou argumentací a v odpovídajícím rozsahu odpovědět, co z mé kritiky přijímáte a co ne. To vše v našem společném zájmu o zlepšení práce dotyčné redakce. Místo toho mi sdělujete, že někteří z kritizovaných se "zašprajcují"… Proč mi píšete právě toto? Co je mi po tom? Pakliže se jejich sociální inteligence pohybuje na této úrovni, pak se s jejich hloupostí musíte vypořádávat Vy jakožto ředitel stanice a ne já jakožto podřadnými výkony některých Vašich pracovníků trpící posluchač!
Stejně tak mne, pane dr. Hurníku, děsí, že jste na mou větu „ve Vaší redakci už po léta očividně vládne nesmírné „intelektuální pohodlí“, jakýsi princip „kolegiální nenáročnosti“…“ reagoval slovy „O nějaké intelektuální pohodě tu opravdu nemůže být řeči“ a argumentoval jste rozsahem povinností Vašich redaktorů. Jde o záměrný demagogický manévr (záměna klíčového termínu v debatě) nebo jen o důsledek příliš zběžné četby a příliš rychlého zaujetí obranného postavení ? Ať tak či onak, opět tím předvádíte buď vychytralost anebo nekompetentnost ve funkci vedoucího pracovníka. Aniž byste rozlišil „intelektuálním pohodlí“ a „intelektuální pohodu“ začal jste se mnou polemizovat a jako nějakému nedoukovi mi píšete : „… opravdu nemůže být řeči“! Už tím jste sám předvedl velké vlastní „intelektuální pohodlí“, pane řediteli, a dáváte tím velice špatný příklad svým podřízeným.
V každém případě námitku „intelektuálního pohodlí“ nelze vyvracet poukazem na rozsah povinností redaktorů. (Mimochodem: jak velký rozsah redakčních povinností měla např. nedosti vzdělaná a intelektuálně nesmírně pohodlná red. Lukařová?) I dnes, po další rozvaze, na této své charakteristice (patří ke klíčovým !) se vším důrazem trvám a na důkaz oprávněnosti svých slov Vám v tomto 2. textu o tom předložím další doklady, přičemž některé už budou patřit spíše do kategorie intelektuálního marasmu.
Stejně tak se těším na Vaše sdělení, který program uvedené hudební redakce se podle Vás vyznačuje „intelektuální náročností“? Jistě to není žádný z těch, které jste v rozhlase až dosud připravil Vy, protože Vy osobně se ve svých pořadech jakékoliv náročnosti dlouhodobě a programově vyhýbáte. I takové pořady samozřejmě do spektra programů Vltavy patří a za ta léta se Vám řada z nich povedla. Dobrá, intelektuální náročnost je Vám jako rozhlasovému autorovi bytostně cizí, ale má snad proto být ze spektra pořadů Vltavy vyloučena? Je to Váš koncepční záměr nebo prostě osobně nemáte takové pořady rád a Vltava se tomu musí přizpůsobit?
Mám za nesporné, že pořady pro náročnější posluchače, které posluchačské obci doloží, že stejně jako v literatuře, v dramatickém a výtvarném umění je i v hudbě velké množství děl a problémů, k jejichž poznání a porozumění je potřeba mít určité znalosti. A není tu snad právě stanice Vltava od toho, aby i takové skupině zainteresovaných posluchačů alespoň občas nabídla pořady vhodné pro ně? Ostatně sám bych Vám mohl ve svém archivu vyhledat několik dopisů posluchačů rozhlasu po mých pořadech, v nichž mi právě za uplatnění těchto hodnot děkovali. V kterém programu redakce vážné hudby se tak děje ? Jen velice zřídka se tyto hodnoty – a to takřka výhradně jen zásluhou externích autorů - ve vysílání Vltavy najdou. Kde má hudební redakce svůj pravidelný „kritický klub“, jako mají na Vaší stanici literáti, historici a – alespoň někdy se o hlediska nejen přízemní pokoušející - filmaři ? Dále: o kolika koncertech a operních představeních z těch, na jejichž konání předem upozorňujete (což je správné), také kriticky referujete ? Brno a Vídeň jsou díky panu Vl. Čechovi v tomto směru saturovány a my posluchači jsme mu za jeho píli, osobitost, svědomitost nasazení, velmi dobrý standard odborný i jazykový vděčni, ale co nabízí v tomto směru Praha ? Prakticky jen v Mozaice se o některých koncertních a operních programech mihne několikavěté posouzení, spíše glosa, ale kde je pražská analogie k brněnskému panu Čechovi ? Doufám, že v odpovědi na mou otázku kde má Vltava „hudební kritický klub“ mne neodkážete na autorskou a redakční „havaj“ v podobě cédéčkového Ronda? ---
Obsahovala-li Vaše první reakce některá pro mne nepřijatelná místa, pak Vaše druhá reakce, kterou jste mi zaslal ve čtvrtek 8. 1. 2009 odpoledne, byla už urážející:
¨… rád bych Vás informoval, že jsem z Vašich připomínek vytvořil věcnější soupis a dnes jsem ho probral s redakcí. Zejména si vážím Vašich poznámek k češtině a k formulačním neobratnostem. Některé připomínky jsou cenné pro celou stanici. O některých Vašich poznámkách, například k výslovnostem, jsme vedli diskusi, ale v naprosté většině vnímáme Vaši kritiku jako oprávněnou a budeme se snažit o nápravu.
Děkuji za Váš zájem o program Vltavy. V úctě Lukáš Hurník
Konvenčně zdvořilé, s ohledem na obsah a rozsah mého textu však do té míry urážlivé, že jste tím změnil celý můj vztah k dané záležitosti. Nad tímto Vaším bagatelizujícím textem jsem se rozhodl nedat Vám už v dalším kontaktu možnost zacházet takto s některým z mých textů dle Vašich osobních záměrů a potřeb manipulovat. Adresář této mé 2. statě bude proto – v důsledku Vašeho jednání – jiný, rozsáhlejší. (Ostatně vůči Vám se tím nedopustím žádné indiskrece, Vy jste přece můj 1. text „probral s redakcí“, že ano…Ovšem - jak se sluší na ředitele ve Vašem pojetí! – učinil jste tak ve „věcnější“ podobě, že ano. Škoda, že mne jste s ní už neseznámil.)
Avšak urazil jste mne nejen výrokem „…jsem z Vašich připomínek vytvořil věcnější soupis…“. (Podle této Vaší deformující kategorizace by se každý mohl domnívat, že posluchač Volek poslal tak nevěcné “připomínky“, že ředitelství bylo nuceno vytvořit z nich „věcnější soupis“). Ale Vy jste především v plném rozsahu ignoroval veškerou mou kritiku muzikologického charakteru. A tím máte, pane řediteli, můj rozsáhlý soubor informací o nedostatcích hudebních programů Vltavy (8.600 slov alias 147 kB) za „vyřízený“? Takhle jste „vyřídil“ např. i moje námitky proti tomu, že redaktor Ruml ve svých pořadech o hudební soutěži na Bertramce, na níž se sám opakovaně pracovně a autorsky podílí, porušuje článek 25 Kodexu Českého rozhlasu o nepřípustnosti střetu zájmů? Dále budete vysílat „Vivaldiho koncert pro trubku“, i když Vivaldi žádný takový koncert nemá? Dále budete vysílat dezinformce p. Broma o Gardinerově „Monteverdiho orchestru (!)“, že Orchestr revoluční a romantický hraje na novodobé nástroje, že Mozart má 7 houslových koncertů apod. ? Bromům název článku "Viola d´amore redivivus [sic !]" je pro Vás pouhá „formulační neobratnost“ ? Brom bude dále „protěžovat“, dále bude mluvit o „Mechtovi“, Charpentier bude u něj dále umírat „v domě Sainte-Chapelle“, Ruml bude mít stále „euforii pro“ něco, W. Dobrovská bude v Českém rozhlase dále světu sdělovat „dnes se mi chce v Matiné pobývat ve společnosti velkých Mistrů“ apod.?
Takové bagatelizování mé práce a nedostatků Vašeho pracoviště nemohu jen tak spolknout ani jako muzikolog ani jako občan. V prvé řadě nadále očekávám Vaše vyjádření o tom, jak jste opakované křiklavé porušování Kodexu Českého rozhlasu ze strany komunistického nomenklaturního kádra éry normalizační I. Rumla prošetřil a jaká opatření jste udělal, aby se něco takového nemohlo opakovat. V tomto bodě nehodlám ustoupit ani o píď, protože mnohaleté nekvalifikované působení neschopného autora a nestoudného plagiátora Rumla v uvedené redakci – což Vy jste zřejmě dosud nerozpoznal! - způsobilo za ta léta tolik škod nejrůznějšího druhu, že je nutné přinést už jednou nápravu. -
Můj 1. kritický text obsáhl mnoho kvalifikované odborné práce a mám tudíž právo, aby s ním bylo u Vás odpovídajícím způsobem naloženo. K Vám osobně a k vedení redakce jsem v něm byl maximálně ohleduplný a poslal jsem ho právě jen vedoucím pracovníkům redakce. Dva další adresáti mého textu – dr. Veber a dr. Henžlíková – na něj vůbec nezareagovali. Protože je mám oba za slušné lidi předpokládám, že jste jim jako jejich nadřízený řekl, že si odpověď vezmete na starost sám. A svůj text jste pak pojal ve stylu „stručná odpověď na dopis posluchače“. Avšak: jde o závažné problémy ve sféře mé profese, přičemž bagatelizování a znehodnocování mé odborné práce komunistickými vladaři v české muzikologii mne za dob jejich panování uráželo po léta a nalokal jsem se ho tolik, že dnes – v demokratičtějších podmínkách - už další porce této nestravitelné krmě polykat nehodlám. ---
Nabízí se ještě jedno vysvětlení Vašeho bagatelizujícího postoje a to musí být – v zájmu snahy o nápravu věcí - řečeno zcela otevřeně : Vy osobně zřejmě nejste dostatečně odborně kvalifikován, abyste mohl
- rozpoznat nedostatky ve výkonech některých pracovníků zmíněné redakce a vyvodit z toho patřičné důsledky,
- správně posoudit závažnost mnou uváděných nedostatků.
V historii hudby se vyznáte očividně málo, okruh Vašich důkladnějších znalostí zahrnuje jen 19. a 20. století. Tam jste u některých skladeb leckdy schopen jít i do hlubších pásem poznání, což Vám rád přiznám, a v takových chvílích jsem byl vždy Vaším vděčným posluchačem. Avšak: své pořady, obvykle sestavované do dlouhatánských cyklů, odbýváte jako jakousi pásovou velkovýrobu druhořadého sortimentu a do éteru často pouštíte polotovary nižší kvality. Jako řediteli stanice si Vám asi po léta nikdo nedovoluje nic kritického říct a tak jste se v těchto nezpůsobech zabydlel.
Dále: své cykly děláte valnou většinou s nějakým kolegou, a to už po léta a navíc v stereotypní podobě: Váš spoluautor musí vypracovat a odmluvit podstatnou část programu (faktografii atd.), přestože Vy si např. pořad Da Capo na internetu označujete jako svůj „autorský“, a když má on odpracováno, tak Vy připojíte - stereotypně – jakoby žertovně odlehčující závěrečné sentence - a „autorský“ pořad pana ředitele je hotov. Znovu a znovu stejné schéma, načež posluchačům dáte příležitost poslechnout si takový produkt v několikerém opakování… Aspoň cyklus o kantorech, do něhož Vám historický materiál dodala moje někdejší (odborně málo zdatná a s mělkými znalostmi se uspokojující) žačka Vrkočová, už prosím Vás nikdy neopakujte. Těch chyb, povrchních zobecnění a zkreslujících tvrzení, co jste tam oba naseli, bylo skutečně příliš.
Vyčerpav zřejmě svou hudební invenci a Vám osobně blízké hudební spolupracovníky, zorganizoval jste si nyní na mnoho měsíců (nebo dokonce na léta ?) obdobné potlachové povídání o víně. Pro posouzení jeho kvality Vám navrhuji jedno opatření: pověřte někoho evidencí redundantních výroků Vašich a Vašeho partnera v těchto pořadech. V míře opakování určitých výroků budete asi vltavskými rekordmany.
Při pásové výrobě svých cyklů byste neměl přehlížet, že takový laciný velecyklus s dalšími najatými pracovníky má pro Vás osobně určitá rizika:
- odhaluje některé Vaše překvapivé neznalosti. Např. když se Vás Váš partner (7. 2. 2009) v pomyslné jízdě po Francii neprozíravě optá, víte-li co to je „Languedoc“ – tak a Vy - přes své několikrát zmiňované pobyty ve Francii, nemáte ani tušení …
- Když Váš spolupracovník řekne nesmysl, Vy ho neopravíte, nahrávání nezastavíte (výrobní pás se zřejmě nemá zastavit), jedete dál a takhle odbytý výsledek dáte do vysílání. Když ho teď zpřístupňujete ještě na vltavském internetovém Audiu, dáváte našinci šanci žasnout nad mnohdy děsivou hitparádou. Jsem rozhodnut – pokud mé kritické dopisy nepovedou k nápravě – vytvořit z onoho bohatství nesmyslů, vyslovených ve Vašich cyklech dr. Vítkem či Kvěchem nebo i Vámi – smyčku a rozeslat ji Vašim podřízeným. Ohlas by byl zaručen! (Zajisté jste někdy v hudební redakci slyšel Hršelův sestřih Očadlíkových „úletů“ pod názvem „Kdepak by se dělník zmohl na klavír…“? Nebo ještě lepší smyčku Stanislavových problémů „studně – nebo studeň?“? Tak něco takového z úletů páně Hurníkových a jeho Kvěchů, Vítků ad.)
A další Váš handicap: Váš povídálkovský cyklus o víně se pravidelně střídá s pořady brněnského dr. A. Přidala Potulky knihami a časem. Opakovaně se tak nabízí srovnání a v tom dopadá Váš cyklus velice špatně, i když jste si k němu přibral ještě třetího spolupracovníka, který má posluchačům servírovat vhodné literární vsuvky. Dr. Přidal je už po léta extratřída Vltavy, jeho pořady mají nejen tematickou pestrost, ale autor v nich skvěle těží z velice rozsáhlého historického materiálu, který za léta nashromáždil a mistrně ovládá, při jeho uplatnění vykazuje jedinečnou jazykovou a charakterizační vytříbenost, nápaditost, vtip atd. Jedno pozitivum za druhým! A vedle toho Vaše cykly vinné … (Proč nejsou na Audiu mnohem zajímavější pořady Přidalovy a Vaše ano? Neměli byste to posluchačům vysvětlit?)
Resumé: reakce ředitele stanice na mou odbornou kritiku nekvalitních pořadů jemu podřízené redakce vážné hudby byla tak neadekvátní, že požaduje objasnění a korekturu. Jako jedna z příčin se jeví skutečnost, že jeho znalostí z hudební historie jsou očividně nedostatečné, a on sám proto není kompetentní k posouzení nedostatků, které v této oblasti vykazuje ona redakce. Jeho nekompetentnost dokazují mj. i některé jeho vlastní pořady, zvlášť pokud vznikají metodou „pásová výroba“. Sám je sice velmi dobrý stylista, ale s léty rostoucí manýra jeho povrchně povídálkovsky laděných pořadů má mnohdy za následek dezinformování posluchačů a špatný příklad pracovníkům stanice.
Na doklad oprávněnosti těchto výtek a konstatací se zastavme u několika pořadů, v nichž pan řed. Hurník předvedl – někdy i spolu se svým společníkem, kterého si do pořadu přibral v mylném domnění, že je pro zvolené téma odborně kvalifikován – ledabylosti a chyby tak markantní, že by v tomto ohledu mohl soutěžit snad i s generačně mladším klasikem křiklavých rozhlasových malérů Dřevíkovským.
Nejprve věnujme pozornost pořadu Da capo. První část rozjímání Lukáše Hurníka a Otomara Kvěcha nad pojmem tónina z 15. 7. 2008. Už toto ohlášení uvádí posluchače do rozpaků. Dle textu na internetu je totiž Da Capo Autorský pořad Lukáše Hurníka. Tak komu pak přičíst autorství (a chyby) v uvedeném pořadu ? V každém případě křiklavou chybou ředitele Hurníka je už to, jakého odborníka si k objasňování dané problematiky přizval. Sdělil nám o něm, že se po léta „problémy kolem tónin“ obírá. Ve skutečnosti šlo o dalšího podřízeného a velice pochybného „znalce“ historie hudby soudruha red. O. Kvěcha. Za totalitní normalizace – když já jsem byl např. vyhozen z Akademie věd - byl tento vždy oportunní člověk po léta tajemníkem Svazu skladatelů neblahé paměti a dnes blaženě prodlévá ještě u dalších korýtek na AMU a na konzervatoři… Této „kvalifikaci“ také odpovídal jeho výkon v uvedeném pořadu: koncepčně totálně neujasněný, výkladově odflinknutý a celá řada jeho výroků by patřila spíše do rubriky „sami proti sobě“. Pro pana Hurníka to byl ovšem „odborník“… Tak si aspoň některé jejich společné „vltavské hity“ přečtěme v přepisu z Vašich internetových stránek:
Hurník: Skladatelé „přikládají už celá staletí takový význam volbě tónin, ač je to [co ? přikládání ?] věc sluchem téměř nepostřehnutelná“.
Kvěch: „… skladatelé vždycky hledají nějaký návod, jak vyjádřit to neb ono, jak podtrhnout tu neb onu náladu, takže byly snahy to [co ?] samozřejmě i slovně zachytit v knihách. Nejznámější je barokní afektová teorie. Ale i nedávno jsem potkal anglickou knihu, která byla jakousi novodobou obdobou této teorie. Zase se tam hledaly melodické úryvky, které měly cosi znamenat a cosi neznamenat. Takže je toho relativně mnoho. Jedním z těch prostředků je právě používání tónin. Takový otec toho snad je Ludwig van Beethoven a jeho tvorba. U něj se dokonce mluví o filosofii jednotlivých tónin.“
Hurník: „Ano, a to je ta klíčová otázka: je filosofie slyšet“?
(Jak ošklivé podoby může mít rozhlasová potlachovost!)
Hurník (po několika zvukových ukázkách): „Už jsme říkali, že ona tradice mluvit o filosofii tónin vyšla z Beethovena… “
Tenhle výrok by Vám měli, pane řediteli Hurníku, na Vltavě otloukat o hlavu denně ! Pak byste snad při vytváření svých programů přestal mít potřebu „okouzlovat“ svým vždy vtipně glosujícím Egem a myslel byste spíše na posluchače, v tomto případě na obtížný úkol jak jim princip, povahu a diferenciaci novodobých evropských tónin objasnit.
Ale vrchol hurníkovské filosofie jednotlivých tónin měl teprve přijít, a to ve výkladu odborníka na „problémy kolem tónin“, který „nedávno potkal anglickou knihu“.
Kvěch: „Tóniny (!) postavené na cis jsou velmi vzácné. (…) Skladeb není tolik, aby si vytvořily nějakou jednotnou filosofii nebo jednotný kádrový profil.“ -
Tak takovéhle hovadismy o skladbách, které si vytvářejí jednotnou filosofii nebo kádrový profil je možno slyšet v pořadech ředitele stanice Vltava! Je to další z důsledků jeho po léta trvající spolupráce s komunistickými pohrobky, jejichž ideologií je natrvalo zdeformována mysl i slovník. Díky Hurníkovi dostávají přes svou podřadnost na Vltavě prostor i v roce 2008 …! Vzhůru do 20. výročí převratu, pane Hurníku ! Za odborné poradce si k tomu zvolte Rumla, Kvěcha a Vítka…
Servírujíce posluchačstvu své odborně i formulačně přiblblé výroky, vycházející především z nedostatečné znalosti historie, se tito vltavští autoři v onom pořadu ani jedním slovem nepokusili vysvětlit laickému posluchačstvu ani rozdíl mezi dur a moll a samozřejmě neobjasnili, že velká problematika tónin patřila k znovu a znovu probíraným tématům takřka v celých dějinách evropské hudby! Hurníkovi by za jeho výrok „tradice mluvit o filosofii tónin vyšla z Beethovena“ měli vzít jeho „pedagogický“ doktorát. „Už ve starém Řecku“ a pak ve veškeré středověké hudbě počínaje latinským chorálem byla tato problematika velkým tématem ! „Filosofování o tóninách“ (alias „de virtute tonorum“ apod.) bylo součástí mnoha středověkých, renesančních, barokních ad. traktátů. Na to téma byly vytvořeny dokonce i latinské veršovánky : „Omnius est prius, sed est alter tristibus aptus, “ atd. (Guido z Arezza). Ale pro tyhle odborníky na „problémy kolem tónin“ nějaký Guido z Arezza – nic, nějaký Boethius – zase nic...atd.
Dva výsadami unavené rutinéry stanice Vltava, jímž po léta v rozhlase prochází každý vědomostní lapsus, ani nenapadne před vstupem před mikrofon, do něhož budou opět „tak nějak lidsky“ a „neformálně“ rozprávět o historii hudby, aspoň nahlédnout do odborné literatury. Prostě vzít před svým rozhlasovým „filosofováním o povaze tónin“ do ruky třeba Abertovu knihu Die Musikanschauung des Mittelalters, vydanou už před více než sto lety, a přečíst si tam, jak se o povaze tónin filosofovalo ve středověku. Jestliže se těmto „rozhlasovým matadorům“ (v případě Kvěcha spíše povalečům) už dávno v rámci jejich rozhlasové „havaje“ nechce chodit do knihovny, tak by snad mohli usednout aspoň k internetu, který mají v kanceláři ! Dnes už je na něm dostupná i řada středověkých traktátů (včetně zmíněného Guidona), stačí kliknout, a rázem lze číst názory té či oné doby na užívané tóniny a jejich povahu. Zkuste to, pane řediteli rozhlasové stanice a autore pořadů o dějinách hudby, ostatně s takovým tématem nemusíte ani chodit až do hudebních traktátů, začněte třeba u Platónovy Ústavy (3. kniha, 10. oddíl). I v takovém textu rázem seznáte, jak se už ve 4. století před Kristem o tóninách uvažovalo: pro muže-válečníky měly být zpěvy jen v tónině dórské nebo frygické, lamenta měla být v tónině lydické atd. – Ujišťuji Vás, že po tomto celkem nenáročném intelektuálním výkonu už byste nikdy nepustil posluchačům Vltavy blbost typu „Takový otec toho snad je Ludwig van Beethoven“ a sám byste nikdy nevypustil z pusy větu „Už jsme říkali, že ona tradice mluvit o filosofii tónin vyšla z Beethovena… “
(Ostatně, když jsem si teď – ex post - na Audiu poslechl Váš pořad o starém Řecku, kde jste – v jiné souvislosti a s mnohem kvalifikovanějším spoluautorem – Platona v podobném kontextu zmínili, jak to, že jste tento pořad s Kvěchem tak strašně odfliknul a sám jste se v něm dopustil výroků, které jsou v rozporu i se zmíněným pořadem o starém Řecku?!)
Ovšem: abyste se případně, pane řediteli Hurníku, nemohl někde rozpovídat na téma, že se Vám snad jednou nějaké „drobné chybičky“ vloudily do jednoho pořadu a ten stále jen napadající Volek už z toho dělá furore, tak si dovoluji Vám sdělit, že „chybiček“ jste v pořadech oněch cyklů nadělal spousty. (A to mám na mysli jen chyby faktografické, ne chyby koncepční.) Vezměme si např. co jste posluchačům Vltavy servíroval 9. 12. 2008 v pořadu s názvem odpovídajícím Vaší pásové výrobě : Da Capo - Konzervatoř Evropy II (1/3). – (Tomu chybělo už jen výrobní číslo …) Hovořil jste v něm na téma čeští muzikanti ve Vídni v 19. století. Nepřišel jsem na to, z čeho jste tu neutříděnou faktografii opisoval, ale chyb a neznalostí tam zase bylo jako máku. Už se mi s těmi nesmysly ani nechce vypisovat, tak jen korekce několika úseků z Hurníkových „Hitů Da Capa II (1/3))“:
Nejpozoruhodnější bylo Vaše povídání o Alojzu Fuchsovi. Jak jste mohl – navíc v přednesu se svou obvyklou suverenitou ředitele-znalce - napsat, že Fuchs „byl pořadatelem Mozartovy pozůstalosti a otcovským přítelem obou jeho synů“? Jaký „pořadatel Mozartovy pozůstalosti“, když se narodil (v Rázové u Bruntálu) až 8 let po Mozartově smrti a do Vídně přišel až jako student 1816? Jaký „otcovský přítel“ Mozartových synů, když byl mladší než oni? Karel Mozart byl dokonce o 15 let starší než Fuchs a v době příchodu studenta-Fuchse do Vídně už žil v Miláně. Jak jste – nepozorný multiplikátore – k těm pitominám přišel? Dále jste všemu Česku sdělil, že Fuchs byl „v 30. letech stále členem dvorní kapely“, zatímco tento celoživotní vídeňský úředník nikdy „členem dvorní kapely“ nebyl, pouze jako basista od 1825 příležitostně (amatérsky) vypomáhal v dvorním sboru, jehož členem se stal až 1836. Nebo Váš výrok, že F. V. Kramář byl „ve funkci dvorního skladatele pokračovatelem Glucka, Mozarta…“, zatímco – a to byste měl opravdu vědět, pane řediteli - Mozart se nikdy vídeńským „dvorním skladatelem“ nestal. Toto místo zůstalo po smrti Gluckově neobsazeno – Mozartovi ho dvůr dát nechtěl – až po jeho smrti bylo znovu obsazeno, a to Koželuhem. Atd. Pozoruhodná kumulace nepravd a nesmyslů na nevelkém prostoru ředitelského autorského programu…
Ale ani tímto smutným případem nejsme s ředitelskými lapsy – kterými se tu (s nechutí!) obírám především pro usměrnění dnes už grandiózního Ega pana ředitele - ještě ani zdaleka u konce. Hodně jste jich totiž na svém výrobním pásu zhotovil i v cyklu o 36 dílech „Hit tisíciletí“ se soudruhem Vítkem. Sice tam ty chyby nadělal především Váš parťák, ale Vy jste nebyl schopen je rozpoznat a dal jste jeho bláboly odvysílat.
O pořadu autorské dvojice Hurník-Vítek o Mozartově Malé noční hudbě vůbec nechci hovořit, vyletěl bych z kůže, zvláště díky bezpříkladným hovadinám Vítkovým, jednu jejich z toho však zmínit musím:
Vítek, zpatlaně vykládající o vzniku díla, dospívá k výroku: „…Tady jsme totiž u slovíčka ´´serenato´´, což je italské slovíčko …“
(Hurník mu skočí do řeči dotazem): „Jak, jak zní to slovíčko ?“
(Vítek s lehkým důrazem poučuje): „To slovíčko zní ¨serenatto¨, psáno se dvěma tt. Je to skladba, která znázorňuje jakési večerní zastaveníčko vůbec původně.“ –
Ředitelská popularizace hudby nebo spíše forbína klaunské dvojice H&V!?
Pochopí řed. Hurník, že podřadnost takových jeho pořadů je do jisté míry způsobena i tím, že roli přizvaného odborníka zase svěřil starému nedovzdělanému komunistovi, trvale zabydlenému na stanici Vltava i jako důchodci?! Kdekterý učitel z nějaké Základní hudební školy by o věci dokázal po krátké přípravě pohovořit lépe než tihle dva „experti z metropole“! – Pro lepší pochopení kvality jejich intelektuálního hitu doplňuji, že v italštině žádné slovo „serenatto“ neexistuje. Vítkovi ho asi kdysi přihodil nějaký spolužák-recesista a on – jako celoživotní laciný multiplikátor, který si údaje muzikologické a jazykové neověřuje – to teď za podpory páně ředitelovy vypouští i do éteru…
Znaven popisováním Vašich autorských a ředitelských provinění se zastavím už jen u jednoho hurníkovského hitu z cyklu Hity, tj. u pořadu o Orffových Carmina burana. H&V se v něm doslova předháněli v nesmyslech všeho druhu.
Hurník: „Je to hudba, která odstraňuje nánosy společenských zábran a připomíná nám, že naši předci lovili mamuty a jedli syrové maso.“
Z tohoto šéfova výroku poněkud vyděšený Vítek se rychle uchyluje k četbě textu prvního čísla kantáty („O Fortuna, velut luna…“). Ovšem v českém překladu: „Stálé není, jen se mění, …“. Po přečtení tohoto jednoho z řady už existujících českých překladů pronese nesmyslně: „Toto jsou původní slova kantáty Carmina burana, tak jak je zhudebnil Karl Orff.“
A po této přiblblosti Vítkově pronese ředitel Hurník něco neuvěřitelného: „Čili ta, ta dryáčnická hudba zhudebňuje tyto verše !?“ …
Pane Hurníku, toto si možná o Orffově hudbě opravdu osobně myslíte, především jako úspěšný skladatel, což je Vaše soukromá věc, ale jak si můžete dovolit takovouto charakteristiku Orffovy hudby pronést ve vysílání a navíc v programu přímo věnovaném Orffově skladbě ? (Od Vašich slovních ledabylostí typu „hudba zhudebňuje“ už v této souvislosti zcela odhlížím...)
Tyto partie z Vašeho pořadu mám za další přesvědčivou ukázku Vaší nekompetence, a to jak v rozpoznání povahy a kvality díla tak i ve funkci popularizátora umělecké hudby. Dostáváte se už do velice pokleslých poloh, pane řediteli. Dál už nemám nejmenší chuť se touto materií obírat, toho podřadného je v ní moc. Včetně toho, že v pořadu následující Vítkovy informace o literárním prameni Orffovy kantáty, známém jako „Corpus buranus“, o jeho obsahu, době jeho vzniku atd. byly většinou zkreslené. Soudruhu Vítkovi doporučuji, aby si alespoň sedl k počítači a na internetu klikl na adresu
http://www.hs-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost13/CarminaBurana/bur_intr.html
Tam a na dalších stránkách si může přečíst, jak to ve skutečnosti s původem textu a s historickým pramenem, z jehož edice (samozřejmě ne přímo z onoho historického rukopisu, jak říkal Vítek!), Orff těžil.
**************
A teď vltavské katastrofy z jiného soudku, ještě mnohem horšího než jsou lapsy ředitelské, o kterých bylo nutno se zmínit především proto, aby byla jasná kvalita hudebně historických znalostí representanta stanice Vltava, který mi odpovídal na můj kritický text a který je v tuto chvíli v dané instituci též nositelem rozhodovací moci. Ani v této části textu ho však nemůžeme pomíjet, protože má zodpovědnost za své podřízené a jejich výkony, a v rozhlasové praxi očividně „kryje“ i některé jejich křiklavě neprofesionální výkony. Doufejme, že aspoň díky příspěvkům jednoho neodbytného posluchače stanice Vltava pan ředitel Hurník konečně nahlédne, jak podřadné autorské a redakční výkony byly také produkovány za jeho ředitelského přihlížení.
Abyste si příště, pane řediteli Hurníku. rozmyslel odbývat mé oprávněně kritické texty, vybírám speciálně pro Vás jeden z těch nejpodřadnějších, který nic netušící ředitel Vltavy nechává už po měsíce vystavený na oficiálních internetových stránkách stanice. A nedovedu skrýt svou zvědavost, zda a jak dokážete na základě rozhlasového materiálu, který Vám – a teď už nejen Vám – nyní zpřítomním, popírat má slova o tom, že v kritizované redakci očividně vládne nesmírné „intelektuální pohodlí“ a princip „kolegiální nenáročnosti“…“
Samozřejmě, že zvolený text pochází z dílny největšího rozhlasového „klasika neodbornosti“ a neodbytného přispěvatele do seriálů virtuální rubriky „Kouzlo nechtěného“ – Rafaela Broma. Poznámek o jeho podřadných textech je totiž za poslední roky v mých papírech tolik, že bych jimi mohl vyplnit ještě několik dalších kritických dopisů Vaší redakci. Už z jejich kvanta je více než zřejmé, že jemu jste, pane řediteli Hurníku, nikdy nenapsal, že „opravdu nemůže být řeči“ o zařazování tak nekvalitních příspěvků do programů Vaší stanice. „Opravdu nemůže být řeči“ jenom o tom, co Vám napsal jakýsi přehlédnutelný muzikolog v důchodu, že ano, kterému ostatně už za totality nemohli lidé jako Ruml, Kvěch, Vítek apod. přijít na jméno ! Naopak Broma jste jmenoval či jste alespoň schvaloval jeho jmenování do vedoucí funkce, takže tento bezkonkurenční „intelektuální šampion Vltavy“ se dnes na internetových stránkách redakce představuje jako „zástupce vedoucího redakce“! Je-li jím skutečně – stále si říkám, že to snad není možné - , pak je to nejen nejlepší doklad mnou kritizovaného „intelektuálního pohodlí“ v uvedené redakci, ale současně i doklad nekompetentnosti ředitele Hurníka ve věcech personálních. Čítankovému nevzdělanci Bromovi je dovoleno, aby o sobě psal na rozhlasových webových stránkách, že „uplatňuje své lety získané zkušenosti se vším, co se týká vysílání a organizace práce“ a že „od koncertního výběru hudby [co to je „koncertní výběr hudby“?] dospěl při přípravě pořadů k podobě blížící se badatelské práci, při níž zúročuje léta strávená studiem na pražské katedře muzikologie“. Spočinul někdy Váš ředitelský zrak na těchto sebechválách redaktora, očividně postrádajícího byť i jen minimální schopnost sebereflexe? Kdy pan Rafael Brom studoval muzikologii? Marně ho hledám na seznamech absolventů tohoto oboru …
O tom, že po řadu let nemáte, pane dr. Hurníku, nejmenší tušení o odborné nezpůsobilosti Rafaela Broma a podřadnosti jeho pořadů svědčí i to, že za Vašeho ředitelství mu byl v rámci programu „Barokní den“ svěřen pořad, jehož tištěná stopa je dosud na internetu pod titulkem Matiné s Rafaelem Bromem: Orfeo redivivus. Mimo jiné čítankový příklad toho, jak neodolatelnou potřebu představovat sami sebe jako osoby vzdělané a kultivované mají právě někteří lidé nevzdělaní. Ve svém 1. listu jsem Vám napsal, že Brom v srpnu 2003 vysílal svůj pořad (a v týdeníku Český rozhlas ho zčásti zveřejnil) "Viola d´amore redivivus“ (!?). Protože k latině ani nepřičichl neví, že viola by mohla být jen a jen „rediviva“. Jelikož u Vás žádná vnitřní redakční kritika pořadů po léta neprobíhá, umožnili jste mu udělat další hloupou variantu jeho oblíbených titulů: „Orfeo redivivus“. Co je už v samotném názvu zarážející: jméno postavy z řecké mytologie prezentuje v italské verzi, ale s adjektivem v latině. Proč ten guláš ? Co to je za spojení? A proč se tam vůbec Orfeovo jméno objevuje, když ve vlastním pořadu o něj vůbec nejde ?
Přistupme k Bromovu textu blíže a neskrývajíce svůj obdiv k možnostem, jaké pod patronací dr. Hurníka skýtá mecenáš se jménem „Český rozhlas“ patrně největšímu nevzdělanci mezi svými redaktory, a posuďme kvalitu produkce prý muzikologicky vyškoleného Broma, kterého si v oné redakci po léta pěstují nejspíše jako zvlášť plodnou „perlorodku“.
Perla první: „…od dvacátých let 16. století se líhly v Itálii cameraty jako houby po dešti.“ Ten sebeokouzlený neználek, který kdysi kdesi slyšel cosi o florentinské „Cameratě“, si zde očividně spletl italské „accademie“ s „cameratou“. (Dejte mu za domácí úkol udělat seznam dalších „vylíhlých“ italských „camerat“ 16. století, aby svůj lapsus pochopil… )
Perla druhá, tentokrát už velké ceny: „…díky nadšencům z okruhu takzvaných "camerat" vznikla omylem klasická opera.“ Ergo: dle vzdělavatelského klasika Vltavy za éry Lukáše Hurníka vzešla „klasická“ (?) opera „z okruhu takzvaných "camerat"“, přičemž vznikla omylem! O jaký „omyl“ se jednalo?!! - O žádný, zato pouze omylem se mohl Rafael Brom stát pracovníkem redakce vážné hudby …
Ovšem jeho třetí perla je schopna strhat rekordy všech světových aukčních síní, a proto Vám, vážený pane řediteli Hurníku, doporučuji přihlásit ji na internetové obchodní síti Ventures cherche ses perles rares en Europe:
„V Matiné uslyšíte navýsost veselou madrigalovou komedii Hudební punč (vaječný nebo také šodó) Il zabbaione (!) musicale.“-
Absurdita této věty je tak extrémní, že je skutečně nutné se ptát, jak mohla vzniknout, jak si jí nikdo v redakci nevšiml a jak stanice Vltava dokáže vystavovat ji už po týdny na svých webových stránkách ?! –Neuvěřitelně drzý a v rozhlase nikým nekorigovaný Brom, který o sobě dokáže na oficiálních stránkách svého zaměstnavatele psát, že jeho „příprava pořadů se blíží badatelské práci“, už sice asi umí zacházet s internetem a v Grove Dictionary of Music and Musicians si dokáže vyhledat heslo Banchieri, ale co z něj vyvede ? Přeloží si (dá přeložit ?) několik údajů, kterým ovšem nerozumí ani jazykově ani věcně. Kvůli jednomu z údajů pak klikne na vyhledavač „Seznam“ a v něm na „Slovník“ a zadá tam k překladu slovo „zabbaione“. Napíše je sice chybně se dvěma „b“, ale přesto mu vypadne překlad: „vaječný punč“ nebo „šodó“. Hrdý na svou intelektuální zdatnost a překypuje [to je přechodník, pane Brome] pocitem, že jeho „příprava pořadu se blíží badatelské práci“, už dalšího „bádání“ zanechá, usedne před mikrofon „nejnáročnějších posluchačů Českého rozhlasu“, tj. stanice Vltava, a sdělí jim nezapomenutelnou větu:
„… uslyšíte navýsost veselou madrigalovou komedii Hudební punč (vaječný nebo také šodó) Il zabbaione musicale“.
Žel, žel – nejen že se „zástupce vedoucího redakce“ v tomto případě ani trošíčku nepřiblížil badatelské práci, ale jako intelektuální prosťáček se spokojil s překladem v internetovém slovníku, který má jen redukovaný heslář nejfrekventovanějších slov současné italštiny. Kdyby otevřel klasický velký slovník italštiny „Garzanti“, dočetl by se něco podstatně jiného: „zabaione = mescolanza disordinata di idee, parole in uno scritto o in un discorso“. Tedy něco jako „neuspořádaná směska nápadů či slov v jednom traktátu /spise/ nebo v jedné rozpravě“. Jestliže Broma-Perlorodku vinou její neznalosti historie „nenakopnul“ už samotný fakt, že žádný duchovní té doby by nemohl vydat tiskem sbírku „Hudební punč“ (ostatně by tak nesmyslný název v případě hudební sbírky madrigalů ani nikomu nic neříkal), tak proč ho nekorigoval aspoň samotný poslech nahrávky ? Nebo se před vysíláním neobtěžoval ani tímto úkonem? Hned by věděl, že v tomto Banchierově kusu nejde o žádnou „komedii“, že v něm není nic „navýsost“ veselého, že nemá žádný děj, ale že je to pouhá směska madrigalových skladbiček s pastorálními a lesními motivy (viz též její podtitul „inventione boscareccia“)…
Perlu zvanou „komedie Hudební punč (vaječný nebo také šodó)“ už v daném Bromově textu sice nic nepřekoná, ale pilná Perlorodka ho zaplnila ještě řadou jiných, např. překladatelských perel:
„…vokální skladby ve sbírce Akademické virtuózní středisko (!?) obsahující canzony specifické pro housle.“ Kdo dokáže tento Bromův výrok převést do smysluplné češtiny ? Vzešel z následujícího anglického originálu: „…as well as vocal pieces Il virtuoso ritrovo academico (1626) contains canzonas specifically for violins”, což znamená, že sbírka Virtuózní akademické setkání (!) obsahuje vedle vokálních skladeb také kanzony určené houslím…
Dále: v anglickém originále, který Brom plagoval, stálo o Banchierim: „He seems to have written most of the texts himself”, a toto jednoduché sdělení převedla Perlorodka do této češtiny: „Zdá se, že napsal většinu svých textů sám.“ Copak může někdo zhudebňovat „své“ texty, aniž by je napsal „on sám“ ? Proč ta absurdní redundance ? Posluchači se měli zcela jednoduše dozvědět, že Banchieri si zřejmě většinu textů, které zhudebnil, napsal sám.
A Perlorodčina informace o Banchierim: „Používal i pseudonymem (!) Attabalippa dal Peru a jeho obvyklým pseudonymem bylo jméno Camillo Scaliggeri dalla Fratta.“ Tato děsivě zkomolená sdělení by ovšem – po opravě češtinářské - měla pro posluchače smysl jen tehdy, kdyby jim byly Banchieriho komické (!) pseudonymy přeloženy.
Nebo se pokuste pochopit následující větu Bromova textu: „Podřízeným obsahem (!?) těchto 12 sbírek jsou také pastorální příběhy z řecké mytologie - jako je Hudební punč - a prezentace jednoduché myšlenky v díle Temperament květeny a jara.“
A Rafaelův pravopis? Proti jeho tvrzení „…je evidentní, že se některé ranné skladby ztratily“, tvrdím já, že v rozhlase lze někdy „v ranních hodinách poslouchat rané skladby Mozartovy…“
--- Basta ! Chyb je tam sice ještě víc, ale hrabání se v podřadnostech mám už dnes dost. Ovšem udělat jsem to musel, aby si adresáti tohoto dopisu konečně uvědomili, co všechno je díky pánům Hurníkovi, Bromovi, Kvěchovi a Vítkovi možno číst na webových stránkách Vltavy… --
Ostatně tam toho podřadného a odflinknutého lze najít denně dost a dost! Nevěříte ? Tak se na jejich zcela aktuální údaje podívejte teď hned a co uvidíte?
„Alban Berg: Vojcek
Vysíláme: 07.02.2009 20:00
Operní sezóna Eurorádia 2007-2008
Z pařížské scény Opéra Bastille budeme v sobotu 7. února večer sledovat představení (nikoliv, jen záznam) zpěvohry o třech dějstvích Vojce Albana Berga podle stejnojmenného fragmentu hry Georga Büchnera. V hlavních rolích se pod taktovkou Sylvaina Cambrelinga představí barytonista Simon Keenlyside v mluvené roli (!!! – titulní role a je mluvená !!!) Vojcka, americký hrdinný tenorista Jon Villars (co ? co to je za vazbu ? ) Tambormajora, David Kuebler (správně Keubler !) Vojckova přítele Ondřeje a německá sopranistka Angela Denoke Vojckovu družku Marii.
Nebo:
Georges Bizet: Výběr z opery Carmen
(---) hraje Berliner Philhamoniker
Jean Sibelius: Lemminkäinen suite pro orchestr
Hraje Göteborgští symfonikové, řídí Neeme Järv
Gustav Mahler: Symfonie č. 8 Es dur
1. díl - Hymnus - Veni, Creator Spiritus (Přjď, Duchu svatý) ……
Orf-Chor, Arnold Schönberg-Chor a Vídeňský chlapecký sbor
J. S. Bach: Geschwinde, ihr wirbelden Winde.Světstskákantáta pro sóla, sbor a orchestr.
Záznam koncertu v Minnesotě
Sbor Minnestostské univerzity řídí….
Manuel de Falla: Psyché. Skladba pro soprán a ocrhestr
Zpívá Julianne Baird (soprán), hraje Solistas de México …
Neodflinkáváte tam tu práci poněkud, pane Hurníku et consortes?
------
A ještě pár personálních drobků, které mám zrovna při ruce, abych se jich už jednou zbavil:
Protože je mi jasné, že k Vašim redakčním favoritům, pane řediteli Hurníku, patří po léta někdejší komunističtí výsadníci jako jsou Vítek, Ruml, Kvěch ad., a protože je už nyní jasné, že nemáte dostatečnou odbornou kompetenci k rozpoznání jejich skutečných kvalit, připojím dnes pár poznámek o odborných kvalitách aspoň jednoho z nich - dr. Vítka. I v tomto případě se jedná o někoho, kdo mohl za totality a poté dělat kariéru vedoucího pracovníka (Pardubice, FOK, Rozhlas) jen díky své stranické legitimaci a lacinému doktorátu (to jedinečné téma jeho disertace !), který mu soudružsky věnovali Mužíkovi. A je vskutku děsivé, když tento muž bývá od některých svých redakčních kolegů označován za „historika“. Opisovač a špatný kompilátor – prosím, ale historik ?! Pár příkladů:
V Matiné 1. 9. 2008 byl Vítek přizván do pořadu o Pardubické filharmonii, načež přišel telefonický dotaz posluchačky, zda J. V. Voříšek složil také Trojkoncert. Co to s Vítkem u mikrofonu udělalo si musíte pustit ze záznamu na webových stránkách, tady jen stručný popis: „historik“ Vítek nevěděl a tak začal blábolit „to bychom se museli zeptat muzikologů-odborníků“ atd. Nejen, že nebyl schopen odpovědět, že taková skladba neexistuje, ale nevěděl ani to, že už po léta o tom může každý najít potřebné informace v tematickém katalogu Voříškova díla od O. Zuckerové, vydaném tiskem 2003.
Vítek-kritik v Rondu představuje typ Kritika-Žehličky, u nikoho si to nechce rozházet, nikde nechce narazit, ovšem jeho texty v Rondu jsou proti Bromovým přímo klenoty.– Námitka proti jednomu Vítkovu hodnocení Abbadovy nahrávky symfonie Jupiter – prý ji prezentoval jako „nezávaznou hříčku“, což je samozřejmě nesmysl.
Vítek-češtinář: Rondo 25.10.2005: Když prý Ančerl „ukončil post šéfdirigenta“. - V jiném Rondu: „Věříme v satisfakci Foersterových koncertů“. – V Rondu 24. 7. 2007 „Škoda, že Dvořákova tvorba bývá preferována jen vybranými tituly.“ - Mnohokrát prokázal, že neovládá např. česká přivlastňovací zájmena. 4. 10. 2008: „Vzpomínám si na mé velké překvapení…“ -
29. 7. 2008 v pořadu s L.Hurníkem neinformovaně promlouval o Händlově Halleluja a zakončil to zobecňujícím výrokem o Händlovi: „Příliš neuznával zavržení svých děl.“ To je ledabylé žvanění! V nedávném Rondu zase vyslovil jméno houslisty Standage asi 5x „stendejdž“ (správně: stendidž).
W. Dobrowská: v sérii svých neodborných posudků Schiffovy nahrávky Beethovenových sonát už jednou po mé kritice v rámci Ronda nahlédla do not, což je skvělé, ale ovšem pak – jak je dle svých hodnotových měřítek navyklá - spíše výsměšně konstatovala, že Schiff velice poctivě respektuje notový zápis. Něco takového je přednost, paní kritičko, nikoliv minus. Takový interpret ví, že Beethoven rozuměl tvůrčímu aktu lépe než on sám (a Vy).
Ještě detail k pí Dobrovské v jejím Matiné dne 1. 8. 2008. Jak byla nepřipravená, pronesla „San Sén“ (místo „Sen Sán“), aniž by se poté opravila. Načež lidstvu sdělila, že na „lakonické přání“ kohosi zazní Koncert pro trombón… S „lakonickým přáním“ už jste paní baronko na úrovni Bromově. (lakonický = úsečný, stručný).
29. 2. 09 v Mozaice paní Wanda pana Ryjáčka informovala o koncertech soudobé hudby v Hradci Králové, což bylo vítané. Pak ovšem chtěla dát posluchačům radu jak mají budovat svůj vztah k soudobé hudbě – a to už dělat neměla. Už z toho důvodu, že jednou větou nic takového udělat nelze. Jenomže hraběnka Wanda má jak známo sklon k nevhodným, zato suverénně předkládaným zjednodušením a tak posluchačům poradila: mají si klást otázku „jak a čím to ve mně rezonuje“. To byste jim – i soudobé hudbě - moc pomohla, paní baronko ! A co kdyby Vám odpověděli „Ničím, je mi to protivné“ – pak už druhou radu (ve prospěch soudobé hudby) dohromady nedáte. Tak větší pozor na to, co do mikrofonu říkáte, a hry na suveréna už prosím Vás zanechte (když už jste dost přestala s tím „JáJá“.
Glosa k jinému problému: Paní Lukařová odešla, pro redakci to jistě není ztráta. Jen už jste neměli vysílat její pořad o Dvořákových Biblických písních. Byl špatný, autorka v něm nepodala ani základní údaje, tj. jak vypadala původní verze (pro jaký hlas), u kolika písní udělal autor orchestrální verzi, dokonce tam bez jakéhokoliv komentáře byla puštěna jedna v orchestraci někoho jiného. A celek byl jen sledem ledabyle nahozených portrétů různých interpretů, nebylo to primárně pořad o Dvořákově díle.
Máte v redakci začátečnici, pí Marcelu Kubartovou. V neděli 15. 2. ráno uváděla v pořadu Duchovní hudba tři kantáty Bachovy. Údajně z nahrávek – blíže nespecifikovaných - v archivu Českého rozhlasu Gleichwie der Regen und Schnee (BWV 18), Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort (BWV 126) a Leichtgesinnte Flattergeister (BWV 181). Motivací byla zřejmě snaha uplatnit kantáty podle aktuálního data liturgického roku. Pak ovšem autorka stanula před nesmyslně těžkým úkolem, protože každá z uvedených skladeb je něčím problematická (181: původní verze díla byla zřejmě jiná, světská, jedna árie se dochovala zřejmě neúplná, č. 18: dochovány dvě autorské verze atd.) Uvést takovou trojici skladeb v jednom programu byl omyl a autorčin text nemohl dopadnout dobře. Vzhledem k tomu, že starší redakční kolegové jí asi nepřispěli radou, pokusím se o to já. Paní kolegyně, u každého textu, který s pomocí různých příruček pro vysílání připravíte, si neklaďte pouze otázku „jak to usmolím“, ale především si ujasněte, co z toho, co vím a co dokážu vyčíst z odborné literatury, může našeho posluchače zajímat a co mu vědomostně prospěje?
A teď se zjasněnou tváří dvě poděkování. Paní red. M. Vejvodové za velice zdařilou Telefonotéku s muzikantskou rodinou Wernerů v pondělí 15. 2. 2008. Byl to skvělý nápad věnovat jim takový pořad, byli spontánní, milí a ukázky jejich nahrávek byly znamenité. Prolomila jste šablonu tohoto pořadu, kéž se Vám to povede častěji.
A v úterý 17. 2. zahajoval svá Matiné V. Babka – i jemu se to povedlo skvěle. Obsažné, dobře sestavené ze zajímavých skladeb. Ten rozdíl ve srovnání např. s letitým prázdným plácáním sebeobdivujícího se děkana Hlaváče ! S jakým potěšením jsem si po letech zase poslechl skvělého Otavu v Novákově cyklu Údolí Nového království. Skvělá skladba! A pěvcova dikce! Díky.
Z toho vyplývá můj vzkaz panu řediteli Hurníkovi : v novém vedení redakce a v mladých autorech a redaktorech jako je Vojtěch Babka, Eva Hazdrová-Kopecká a Markéta Vejvodová je naděje uvedené redakce. Všichni tři už prokázali pro tento druh práce znalosti i invenci, na těch prosím Vás stavte. Ne na Bromovi, Rumlovi, Vítkovi a Kvěchovi. (Abych nebyl nespravedlivý: z této „party brusiče Karhana“ jediný Vítek za ta léta také něčím prospěl, jeho zásluhou jsme se nejednou dověděli o nových nahrávkách. Ale to je asi také to jediné, co posluchačstvu poskytl.)
Uf ! A teď jsem zvědav, jestli jsem hodiny a hodiny nepracoval nadarmo, jestli to vše něčemu prospěje…
Tomislav Volek
© Tomislav Volek