Drsná plagiátorka Jarmila Novotná


Ze samotné povahy rozhlasu jakožto celosvětově rozšířeného novodobého média vyplývá, že valná většina textů, které vznikly v jeho redakcích - ponecháme-li stranou aktuální zpravodajství a na ně navazující rozhovory a komentáře -, je povahy multiplikační. Rozhlasovými pracovníky pro vysílání připravované texty informují o něčem, co zjistili a různými formami už před nimi zveřejnili odborníci ze všech možných oborů. V plném rozsahu to platí i o práci redaktorů stanice Vltava. Jejich profese je zajímavá už tím, že se při jejím vykonávání mohou pohybovat v tom nejkrásnějším, co lidská společnost v průběhu tisíciletí své existence vytvořila – v kultuře. I pro toto řemeslo však platí: podvádět se nesmí. A nejsnazším podvodem je i na tomto poli přivlastňování si práce jiných. Takovému nemorálnímu autorskému počínání se říká „plagovat“ (plagiieren, plagiarize, plagiare, plagier atd.). Mezi redaktory Vltavy, píšícími denně četné multiplikační texty, se jen zřídkakdy najde takový, který zdroj svých „znalostí a moudrostí“ uvede. Nejde-li o jejich samostatné autorské programy, je takové počínání v určitém rozsahu i nezbytností. Avšak vydává-li se takový redaktor/ka za autora takto koncipovaného pořadu, jde o podvod. Darebnosti toho druhu často praktikoval např. Ruml (viz webové stránky viadonore, rubrika: Ruml plagiátor). Dějí se ovšem případy ještě horší a na jeden takový se zaměříme dnes, zvláště když k tomu mám důvody zcela osobní.

          Když jsem 22. prosince 2010 ve svém 5. kritickém dopise tehdejšímu šéfredaktorovi rozhlasové stanice Vltava Lukáši Hurníkovi popsal mj. autorské hrůzy Rafaela Broma v ranním pořadu Rondo, musel jsem pokračovat informací o proviněních jiné hříšnice:

          „Jako o závod s ním v tomto směru soutěží externí multiplikátorka Jarmila Novotná, a to počínaje už názvy svých Rond. Její nejparádnější případ z poslední doby: Michael Gielen uvádí Nelsonovu mši a Symfonii S vířením kotlů Josepha Haydna. [] Multiplikátorka Jarmila Novotná, která může v polovzdělaneckém sebeokouzlení soutěžit i s Wandou Dobrovskou, očividně netuší, že německé „Nelson-Messe“ je pouhá přezdívka, vzniklá mezi rakouskými hudebníky k připomenutí té Haydnovy mše, jejíhož provedení se jednou zúčastnil tehdy nekonečně obdivovaný anglický admirál Nelson. Takovou či onakou přezdívku dostala ovšem téměř každá z Haydnových mší, takže známe jeho Nikolaimesse, Theresienmesse, Paukenmesse, Cecilienmesse atd. Podle typicky hurníkovské kritičky Novotné bychom teď asi měli říkat „Cecilčina mše“, „Mikulášova mše“ apod. V případě Beethovenových sonát bychom měli – podle hurníkovské školy Jarmily Novotné, propagované i Týdeníkem Rozhlas  mluvit o „Valdštejnově sonátě“ apod.

          Další bídou tohoto pořadu neznalkyně Novotné už nemám sílu se obírat, ale neupřu si tu škodolibost, abych Jeho Trapnému Vltavskému Veličenstvu nepoložil k nohám aspoň jeden tuplovaně inteligentní výrok jmenované Novotné ze závěru jejího Ronda: uvedené „provedení Nelsonovy mše“ prý „nedá potěchu“?

          Jenomže problémem nás posluchačů je, že žádný, ale opravdu žádný pořad multiplikátorky Jarmily Novotné „nedává potěchu“ nám. To její takřka mechanické opisování z literatury (a z Grove’s Dictionary), apriori znemožňující jejím textům dodat charakter rozhlasové povahy, viz její výrobky pro pořad Trylek, kdy o něčem jiném je její text a o něčem jiném poté vysílaná hudba! Ale o tom zase až jindy.“

          Tak to bylo trápení s Novotnou v roce 2010, a teď se – bohužel – musíme obírat ještě horším produktem téže rozhlasové pracovnice, a to bezprostředně z našich dní. Opět pro pořad Trylek připravila Jarmila Novotná v týdnu od 19. června 2017 pět programů o Janu Václavu Stamicovi, a to pod modifikovaným historickým titulem Malý prorok z Německého BroduVyslechl jsem pořady 20. a 21. června – a hle hle: slyšel jsem své texty, aniž bych slyšel své jméno! Paní Jarmila Novotná (nositelka jména tak závazného!) doslova opsala a přivlastnila si partie z mého pojednání Stamicova díla v rámci kapitoly „Hudební klasicismus“ (viz Československá vlastivěda, díl IX, svazek 3 „Hudba“, Praha 1971).

            Dne 20. června 2017 to byly partie ze stran 132 až 133 a o den později ze strany 133 (na obrázku od červené šipky). Zájemce se o tom může přesvědčit při poslechu záznamu zmíněného pořadu ve srovnání s textem v Československé vlastivědě:

  1. a) 6. – http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3875667 
  2. b) 6. – http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3875668.

Takže – co s tím uděláte, vedoucí činitelé českého rozhlasu a zvláště stanice Vltava? Pane ombudsmane? – Dodatečně můžete posoudit i to, jakou práci odváděl předchozí šéfredaktor stanice L. Hurník. Vidíte, že demoralizace řady Vašich pracovníků dosáhla vysokého stupně. Lze si snad vydělávat na živobytí snáz, než to – už po léta – praktikuje paní Jarmila Novotná, aniž by ji v tom některý její vedoucí v rozhlase bránil…?

              Se smutkem                      Tomislav Volek

© Tomislav Volek